Každý jazyk má zvláštní znaky.
Mnohé však mají i vlastnosti, které jsou na světě ojedinělé.
K těmto jazykům patří Trio.
Trio je jihoamerický indiánský jazyk.
Mluví jím zhruba 2 000 lidí v Brazílii a Surinamu.
Zvláštností jazyka Trio je gramatika.
Neboť ta nutí mluvčí říkat stále pravdu.
Odpovědná za to je tzv. frustrativní koncovka.
Tato koncovka se v jazyce Trio přidává ke slovesům.
Ukazuje, jak je věta pravdivá.
Na jednoduchém příkladu si ukážeme, jak přesně to funguje.
Vezměme si například větu:
Dítě šlo do školy
.
V jazyce Trio musí mluvčí ke slovesu přidat určitou koncovku.
Podle koncovky poznáte, zda dítě skutečně viděl odcházet.
Může však také vyjádřit, že to ví pouze od někoho jiného.
Nebo pomocí koncovky řekne, že ví, že je to lež.
Mluvčí si tedy musí během hovoru stát za tím, jak to řekne.
To znamená, že musí tomu druhému říct, zda je jeho výpověď pravdivá.
Nemůže tedy nic zamlčet ani vylepšit.
Pokud mluvčí jazyka trio koncovku vynechá, je považován za lháře.
V Surinamu je úředním jazykem nizozemština.
Překlady z nizozemštiny do tria jsou často problematické.
Neboť většina jazyků je mnohem méně precizní.
Umožňují mluvčímu zůstat vágní.
Tlumočníci si ne vždy dávají pozor, zda si stojí za tím, co říkají.
Komunikace s mluvčím jazyka Trio je proto obtížná.
Možná by byl frustrativ výhodný i v jiných jazycích!?
Nejen v jazyce politiků…