Většina jazyků, kterými se na světě mluví, jsou tónové.
U tónových jazyků je rozhodující výška tónů.
Ta určuje, jaký význam slova nebo slabiky mají.
Tón je tedy pevně spojen se slovem.
Většina jazyků, kterými se hovoří v Asii, jsou tónové.
Patří k nim například čínština, thajština a vietnamština.
Také v Africe je mnoho tónových jazyků.
Mnohé domorodé jazyky Ameriky patří rovněž k tónovým jazykům.
Indoevropské jazyky obsahují většinou jen tonální prvky.
To se týká například i švédštiny nebo srbštiny.
Počet tónových výšek se v jednotlivých jazycích liší.
V čínštině existují čtyři různé tóny.
Slabika
ma
může tak mít čtyři významy.
Znamená
matka, konopí, kůň
a
nadávat
.
Zajímavé je, že tónové jazyky mají vliv i na náš sluch.
Ukázaly to studie týkající se absolutního sluchu.
Absolutní sluch je schopnost přesně určit výšku tónu.
V Evropě a Severní Americe se absolutní sluch vyskytuje jen zřídka.
Má jej méně než 1 člověk z 10 000.
U rodilých mluvčích čínštiny je tomu jinak.
Zde má tuto zvláštní schopnost 9krát více lidí.
Jako malé děti jsme měli absolutní sluch všichni.
Potřebujeme jej totiž, abychom se naučili správně mluvit.
Bohužel však jej většina lidí zase ztratí.
Výška tónů je samozřejmě důležitá také v hudbě.
To platí zejména pro kultury, které mluví tónovými jazyky.
Ty musí melodii velmi přesně dodržovat.
Jinak může být z krásné milostné písně nesmyslný zpěv!