Konverzační příručka

cs Práce   »   sk Práca

55 [padesát pět]

Práce

Práce

55 [päťdesiatpäť]

Práca

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština slovenština Poslouchat Více
Čím se živíte? Ak- -á-e povo-a-i-? Aké máte povolanie? A-é m-t- p-v-l-n-e- ------------------- Aké máte povolanie? 0
Můj manžel je povoláním lékař. M-- -u- j- p-v--aním lek-r. Môj muž je povolaním lekár. M-j m-ž j- p-v-l-n-m l-k-r- --------------------------- Môj muž je povolaním lekár. 0
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. Prac-j-m-a-o -dr-v--n--se-t----a---lov-čn- úvä--k. Pracujem ako zdravotná sestra na polovičný úväzok. P-a-u-e- a-o z-r-v-t-á s-s-r- n- p-l-v-č-ý ú-ä-o-. -------------------------------------------------- Pracujem ako zdravotná sestra na polovičný úväzok. 0
Brzy půjdeme do důchodu. Čosk--- ----aneme --c-----. Čoskoro dostaneme dôchodok. Č-s-o-o d-s-a-e-e d-c-o-o-. --------------------------- Čoskoro dostaneme dôchodok. 0
Ale daně jsou vysoké. A-- -ane -ú---so-é. Ale dane sú vysoké. A-e d-n- s- v-s-k-. ------------------- Ale dane sú vysoké. 0
A zdravotní pojištění je drahé. A z-ra---n--poistenie j- vy---é. A zdravotné poistenie je vysoké. A z-r-v-t-é p-i-t-n-e j- v-s-k-. -------------------------------- A zdravotné poistenie je vysoké. 0
Čím chceš jednou být? Č-- b------a- -h--l---ť? Čím by si raz chcel byť? Č-m b- s- r-z c-c-l b-ť- ------------------------ Čím by si raz chcel byť? 0
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. Ch--- -- -om b-ť --žin--rom. Chcel by som byť inžinierom. C-c-l b- s-m b-ť i-ž-n-e-o-. ---------------------------- Chcel by som byť inžinierom. 0
Chci jít na univerzitu. C------t-dov-ť----u-----zite. Chcem študovať na univerzite. C-c-m š-u-o-a- n- u-i-e-z-t-. ----------------------------- Chcem študovať na univerzite. 0
Jsem na stáži. So--p-a-t-ka-t. Som praktikant. S-m p-a-t-k-n-. --------------- Som praktikant. 0
Nevydělávám moc. Neza-ába--v--a. Nezarábam veľa. N-z-r-b-m v-ľ-. --------------- Nezarábam veľa. 0
Dělám stáž v zahraničí. P--x--e- v---h--n--í. Praxujem v zahraničí. P-a-u-e- v z-h-a-i-í- --------------------- Praxujem v zahraničí. 0
To je můj šéf. To-o-----ô- -éf. Toto je môj šéf. T-t- j- m-j š-f- ---------------- Toto je môj šéf. 0
Mám milé spolupracovníky. Má- -ilý-- kol-gov. Mám milých kolegov. M-m m-l-c- k-l-g-v- ------------------- Mám milých kolegov. 0
V poledne jdeme vždy do kantýny. Nap----n-------- -ž-- d- -e--lne. Napoludnie ideme vždy do jedálne. N-p-l-d-i- i-e-e v-d- d- j-d-l-e- --------------------------------- Napoludnie ideme vždy do jedálne. 0
Hledám práci. H-ad-- pr--u. Hľadám prácu. H-a-á- p-á-u- ------------- Hľadám prácu. 0
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. Už -ok-so- ---am-st-a-ý. Už rok som nezamestnaný. U- r-k s-m n-z-m-s-n-n-. ------------------------ Už rok som nezamestnaný. 0
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. V--ej----raj------ --ľ-----ľa nez-mes-------. V tejto krajine je veľmi veľa nezamestnaných. V t-j-o k-a-i-e j- v-ľ-i v-ľ- n-z-m-s-n-n-c-. --------------------------------------------- V tejto krajine je veľmi veľa nezamestnaných. 0

Stažení MP3 (.zip soubory)

Nebylo nalezeno žádné video!

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?